Vášnivý vztah Virginie Woolf, Rusalka po francouzsku a Spálená ulice v inscenaci Ypsilonky

Pondělí 29. dubna, 20:15

Antonín Dvořák: Rusalka z Toulouse

Jedna z nejslavnějších pohádkových oper měla premiéru v roce 1901 v Národním divadle v Praze. ČT art přináší záznam inscenace francouzského Théatre du Capitole de Toulouse k 120. výročí úmrtí skladatele Antonína Dvořáka (zemřel 1. května 1904). Režie se ujal Stefano Poda, diriguje Frank Beermann. Titulní postavu Rusalky ztvárnila Anita Hartig, prince zpívá Piotr Buszewski, vodníka Aleksei Isaev, Ježibabu Claire Barnett-Jones a cizí kněžnu Béatrice Uria Monzon.

Libreto opery napsal básník, dramatik a divadelní režisér Jaroslav Kvapil, kterého inspirovala Andersenova Malá mořská víla nebo Erbenova Kytice. Příběh o vodní víle Rusalce, která se zamiluje do smrtelníka prince, magicky staví do kontrastu svět lidský a nadpřirozený. Rusalčina upřímná láska se tu střetává s lidskou proradností a nestálostí citů.

Operu Rusalka z francouzského Toulouse uvede ČT art v pondělí 29. dubna, foto: © ADS

Úterý 30. dubna, 21:40

Hokusai: stařec posedlý malováním

Koprodukční britský dokument o významném japonském malíři konce 18. a začátku 19. století. Nejznámějším dílem Hokusaie Kacušika je obraz Velká vlna u Kanagawy ze série Třicet šest pohledů na horu Fudži. Rozbouřené moře tu brázdí rybáři na lodích, obloha je ovšem klidná, až idylická. Hokusai maloval ale i erotické, provokativní motivy, dokladem je obraz Sen rybářovy manželky zpodobňující ženu vášnivě se oddávající chapadlům chobotnic. Hokusai, který často měnil svůj umělecký pseudonym, měl původně převzít rodinný podnik a stát se výrobcem zrcadel, místo toho se ovšem věnoval dřevorytectví a malířství. Jeho citlivé vnímání prchavých okamžiků zásadně ovlivnilo vývoj japonského i západního malířství, zejména pak krajinomaleb.

Britský dokument o významném japonském malíři. Hokusai Kacušika a jeho vliv na vývoj západního i japonského malířství, foto: archiv ČT

Středa 1. května, 21:55

Galerie… kde byste je nečekali (4/6)

Ondřej Horák a Ester Geislerová, moderátoři nového dokumentárního cyklu o galeriích na nevšedních místech, tentokrát diváky zavedou do rodného domu sester Válových na Kladně, ateliéru Josefa Sudka na pražském Újezdu nebo do impozantní secesní vily Františka Bílka na pražských Hradčanech. Všechna tato místa spojuje jedno – tvořili v nich významní umělci a kus jejich nekonvenčního myšlení v tamních zdech zůstal až do dneška. Ne všechny prezentované budovy jsou však běžně přístupné veřejnosti, například návštěvu domu Válovek je nutné dopředu objednat.

Ondřej Horák a Ester Geislerová diváky tentokrát zavedou do rodných domů a ateliérů slavných umělců, foto: Zuzana Páchová

Čtvrtek 2. května, 20:40

Vita a Virginia

Britské životopisné drama z roku 2018 v režii Chanyi Button představuje vášnivý vztah spisovatelky Virginie Woolf (Elizabeth Debicki) a aristokratické manželky diplomata Vity Sackville-West (Gemma Arterton). Jedna se nechtěla nechat omezovat svým mužem, druhá sbírala inspiraci pro knihu Orlando. Když se obě potkaly, vášnivý intenzivní vztah je navždy poznamenal. Elizabeth Debicki byla za svůj výkon v roli Virginie Woolf nominována na British Independent Film Award.

Britské životopisné drama ukazuje zákoutí vášnivého vztahu spisovatelky Virginie Woolf (Elizabeth Debicki) a aristokratické manželky diplomata Vity Sackville-West (Gemma Arterton), foto: archiv ČT

Sobota 4. května, 20:15

Spálená 16

Inscenace Ypsilonky o jedné pražské ulici a jednom pražském domu s číslem popisným 16. V něm už od roku 1978 sídlí Studio Ypsilon. Diváci se během cesty časem zastaví u architekta Jaromíra Krejcara a novinářky Mileny Jesenské, ale také u malíře Josefa Mánesa nebo herečky Hany Kvapilové. Zavítají i do míst, kde Jan Evangelista Purkyně založil první fyziologický ústav v Čechách. Podnětný rozhovor na jevišti povede také Karel IV. nebo Josef Jungmann. Vedle těchto velikánů se však objeví i postavy naprosto smyšlené, například pan Ypsilon, duch Studia.

Tohoto nevšedního mišmaše si všímá i kritička Veronika Holečková v recenzi v Divadelních novinách: „Nehledě na to, jak obsahově roztříštěně inscenace působí, její jednotlivé složky do sebe účinně zapadají a zvládají si udržet divákovu pozornost. Navíc si lze odnést spoustu zajímavých informací týkajících se jedné z pražských ulic, která po zhlédnutí této inscenace přestává být tak obyčejná. Slovy překladatelky Evy Kulové: Spálená 16 je jako genius loci, místo, jímž se manifestuje totalizace času ve věčné přítomnosti, jako kdyby času vůbec nebylo.“

Inscenace Spálená 16 v režii Jana Schmida, foto: archiv Studia Ypsilon